Česká republika

Detail státu

Česká republika Česká republika - transparent

Nabízíme 1541 ubytovacích kapacit za cenu 250 Kč - 58 637 Kč.

Destinace:

Česká republika - říká se jí Česko

 

V říjnu 1918, po mnoha složitých politických jednáních v centrech světové diplomacie, vznikl ve střední Evropě nový stát: Československá republika. Za druhé světové války se dočasně rozpadl, ale po více než šesti letech nacistického útlaku byl znovu obnoven. Vydržel i více než čtyři desetiletí komunistické vlády. Později, po 74 letech, přestal tento politický subjekt existovat.

    1.ledna 1993 došlo k rozdělení Československa.  Z východní části tohoto státu stala samostatná Slovenská republika. Ze západní části, k níž patří Čechy, Morava a kus Slezska, se stala Česká republika — zkráceně Česko.

Česká republika měří od východu k západu zhruba 500 kilometrů a od severu k jihu přibližně 350 kilometrů. V severní a západní části republiky jsou překrásné zalesněné hory a mnohde je také krajina s velmi úrodnou zemědělskou půdou, která je protkaná řekami. Krajina je velmi atraktivní, rozmanitá a krásná. Najdeme zde velké množství přírodních, kulturně – historických i společenských atraktivit a památek.

 

Náboženská tradice

Hlavnímu městu, Praze, lidé někdy říkají stověžatá Praha. Ale ani desítky kostelních věží nezabránily dnešní situaci. Česká republika je totiž nyní v podstatě ateistickou zemí. Ovšem vždycky to tak nebylo.

V roce 833 n. l. kníže Mojmír vpadl do sousedního Nitranského knížectví. Vyhnal Pribinu a jeho syny. Území připojil ke svému a vytvořil první stát ve střední Evropě – Velkou Moravu.

Byzantský císař Michal III. vyslal v roce 863 n. l., na žádost moravského panovníka knížete Rastislava, na Moravu náboženskou misii. Tuto misii vedli dva bratři z řecké Soluně (Tesaloniky), Konstantin (později známý pod jménem Cyril) a Metoděj. Oba byli velmi vzdělaní. Kromě toho, že konali bohoslužby v místním jazyce – staroslověnštině. Konstantin vynalezl abecedu pro slovanský jazyk – tzv. Hlaholice. Pomocí této abecedy pak začal překládat některé části Bible.  Tento jazyk byl později upraven a vznikla tzv. Cyrilice.

 

Praha — Historický klenot Evropy

CHTĚLI byste si prohlédnout město, které má více než tisíciletou historii — město, kde najdete architektonické památky od románského slohu z 10. století, přes gotiku, renesanci, baroko, rokoko, klasicismus, neoklasicismus až po secesi 20. století? Vydejte se  do Prahy — klenotu střední Evropy.

Podívejte se na mapu Evropy. Najděte si Berlín, hlavní město Německa, které leží v jeho východní části. Odtud veďte přímku asi 120 kilometrů na jih, a první velké město, na které v České republice narazíte, bude hlavní město Praha. Dále na jihovýchod leží Vídeň v Rakousku a potom Budapešť v Maďarsku. Tato města jsou od sebe vzdálena jen několik hodin jízdy autem.

Prahou protéká řeka Vltava. Pro účel naší návštěvy můžeme centrum Prahy rozdělit na pět částí.

 

První část leží na kopci na západním břehu řeky.

Zde se nachází Pražský hrad a Hradčany, což je část města v okolí hradu, jež byla založena přibližně roku 1320. Uprostřed hradního areálu stojí obrovská gotická katedrála sv. Víta a Vojtěcha, jejíž stavba byla započata již v roce 1344, ale dokončena byla až v roce 1929. V katedrále jsou uloženy korunovační klenoty a je tu také hrobka knížete Václava.

Na hrad se můžete dostat veřejnou dopravou nebo pěšky. Stoupání je ale poměrně prudké, tak si určitě vezměte pohodlnou obuv. V areálu hradu rozhodně nezapomeňte zajít do Zlaté uličky, v níž jsou neobvykle malé domky a obchůdky se suvenýry. Domky byly postaveny koncem 16. století pro příslušníky hradní stráže. Později, v 17. století, zde bydleli zlatníci. Podle nich také ulička dostala své jméno.

Jižně od hradu je Malá Strana. V jednom turistickém průvodci se píše: „Chloubou Malé Strany jsou impozantní barokní paláce a staré domy s pozoruhodnými znameními.“ O Praze se také říká, že je stověžatá, kostelních věží je tam ale mnohem více. Připomínají dobu, kdy Češi byli daleko více nábožensky založení.

Několik kostelů stojí právě na Malé Straně, avšak dnes, v postkomunistické éře, je navštěvuje jen málo lidí. K nejznámějším patří chrám sv. Mikuláše. S jeho stavbou se začalo v roce 1703 a dokončen byl v roce 1761. Chrám stavěli dva architekti, otec a syn- Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhofer, ale protože stavba trvala tak dlouho, ani jeden z nich se dokončení tohoto díla nedožil.

 

Na druhé straně Vltavy

Přes Vltavu vede nejméně sedm mostů, které spojují východní a západní část Prahy. Nejznámější je Karlův most, který je vyhrazen pro pěší. Pokud jste přes tento 520 metrů dlouhý most nepřešli, nepoznali jste Prahu úplně. Zkuste tam jít ráno i večer. Ranní a večerní slunce totiž vytváří zcela jinou atmosféru, a pohled, který vás tam bude čekat, rozhodně stojí za to.

Karlův most spojuje Malou Stranu na levém břehu řeky se Starým Městem, které leží na pravém břehu. Most je obvykle plný turistů, pouličních umělců a prodavačů a panuje zde dobrá nálada. Pravděpodobně tam uslyšíte vynikající českou jazzovou kapelu, která hraje známé neworleanské skladby. Dokonce si zde můžete koupit kompaktní disky s výbornými nahrávkami.

 Opodál zase můžete vidět studenty, jak si přivydělávají prodejem krásných porcelánových miniatur, které zobrazují nejznámější budovy Staroměstského náměstí. A tak si z nich doma můžete postavit prakticky celé náměstí včetně orloje.

Nyní se podívejte na desítky soch katolických „svatých“, které lemují obě strany Karlova mostu. Představují velkou část české náboženské historie. Jako první tam byla umístěna socha Jana Nepomuckého (1683) a jako poslední socha Cyrila a Metoděje (1938).

 

Nádherné Staré Město

Když přejdete Karlův most a projdete Staroměstskou mosteckou věží (na východní straně fasády si všimněte vytesaného ledňáčka, oblíbeného symbolu krále Václava IV.), ocitnete se na Starém Městě — a tady už opravdu stojí za to mít po ruce fotoaparát. Z architektonického hlediska je tato část Prahy pastvou pro oči. Půjdete-li od mostu rovně, dostanete se do Karlovy ulice, jež vede do spleti úzkých uliček se spoustou obchůdků a množstvím zákazníků. Když se rozhlédnete, uvidíte kolem sebe také mnoho různých budov v renesančním a barokním slohu.

Jak procházíte uličkami a obdivujete jejich krásu, dostanete se na Staroměstské náměstí. První, čeho si zde asi všimnete, je množství lidí, kteří se zaujetím sledují nádherný radniční orloj, a to obzvláště pokud se blíží celá hodina. Neočekávejte však, že by hodiny šly naprosto přesně. Orloj byl totiž sestrojen v době, kdy lidé ještě věřili, že země je středem vesmíru a že slunce s hvězdami se otáčejí kolem ní. Každopádně je však orloj mistrovské dílo jak po stránce hodinářské, tak i technické.

Staroměstské náměstí vás upoutá krásnými budovami a rozmanitými stavebními slohy. V turistickém průvodci najdete podrobné informace o stavbách, které si můžete prohlédnout. Obrovský kostel se dvěma věžemi a mnoha menšími věžicemi, který je na opačném konci náměstí, se jmenuje Týnský chrám a pochází z roku 1365. Také si na tomto nádherném náměstí můžete prohlédnout, například rokokový palác Goltz-Kinských a mnoho dalších oklopujících budov.

Uprostřed náměstí stojí mohutný pomník českého náboženského reformátora Jana Husa (1372–1415). Tento katolický kněz vyvolal hněv církevní hierarchie, protože veřejně kritizoval zkaženou morálku duchovenstva a napadal prodávání odpustků. Hus byl pozván, aby se zúčastnil koncilu v Kostnici (1414), kde měl své názory obhájit. Ačkoli mu byla glejtem zaručena bezpečnost, byl koncilem odsouzen jako kacíř a upálen. (6. 7. 1415)

Židovská minulost Prahy

Čtvrtou částí Prahy, kterou by si člověk neměl nechat ujít, je Židovské město, jemuž se říká Josefov. Bylo pojmenováno po císaři Josefovi II., který v roce 1784 zmírnil diskriminaci Židů, díky „Tolerančnímu patentu“. (1781)

Jednou z význačných budov této čtvrti je Staronová synagoga. Byla postavena kolem roku 1270 a je to nejstarší dochovaná synagoga v Evropě, která se stále používá. Je to rovněž jedna z prvních gotických budov v Praze. Synagoga je přístupná veřejnosti. Nesnažte se však něco fotografovat. V synagoze je to totiž zakázáno. Pokud byste zákaz porušili, hlídači by vás mohli vyvést.

Ve stejné čtvrti můžete nahlédnout přes bránu Starého židovského hřbitova, kde jsou tisíce náhrobních kamenů s hebrejskými nápisy. Blízko je židovská radnice, na které jsou dvoje hodiny — jedny s římskými číslicemi a druhé s hebrejskými písmeny.

Nedaleko stojí Pinkasova synagoga, jež „nyní slouží jako památník 77 297 Židů z Čech a Moravy, kteří zahynuli v nacistických plynových komorách“. Jejich jména, z nichž 36 000 patří pražským Židům, jsou napsána na vnitřních stěnách této synagogy. (Prague Art and History)

 

Starobylé Nové Město

Poslední část Prahy, kterou navštívíme, je Nové Město. Říká se mu sice nové, ale ve skutečnosti je založil Karel IV. již v roce 1348 jako místo, jež mělo mimo jiné sloužit jako koňský trh. Nejznámějším místem této městské části je Václavské náměstí, které je důležitým obchodním centrem dnešní Prahy. Některé domy, jako například krásný hotel Evropa, mají secesní fasádu, ale návštěvníky především zaujme jezdecká socha sv. Václava, která zde byla postavena v roce 1912. (dílo Josefa Václava Myslbeka)

Prohlídka Prahy by nebyla úplná, kdybychom si nepřipomněli její kulturní dědictví, obzvláště v oblasti hudby. Rozhodně navštivte Národní divadlo a Státní operu. Miliony lidí, kteří mají v oblibě klasickou hudbu, znají symfonii „Z Nového světa“ od Antonína Dvořáka. Jeho muzeum je umístěno v barokní vile červené a okrové barvy. Avšak za „otce české hudby“ je pokládán Bedřich Smetana, o němž Franz Liszt napsal, že je to „skladatel s ryze českým srdcem“. Proslavil se zvláště cyklem symfonických básní „Má vlast“, z nichž jedna část se jmenuje Vltava. Jde o zhudebněný popis řeky protékající Prahou. Smetanovo muzeum stojí na nábřeží na Starém Městě.

V Praze toho lze vidět a obdivovat ještě mnohem více. Zveme vás tedy, abyste si tisíciletou historii a kulturu Prahy prohlédli osobně.

  

Staroměstský orloj

     PRÁVĚ sledujeme strhující podívanou na orloji Staroměstské radnice v Praze. Tento úžasný mechanismus se každou hodinu od osmi ráno do osmi večer probouzí k životu. Přehlídka apoštolů není to jediné, co se zvenčí na hodinách hýbe. Je tam také něco, čeho se Pražané kdysi nejvíc báli. 

Na jedné straně orloje stojí lakomec potěžkávající svůj měšec a představující chamtivost. Blízko něho je marnivec, který se nakrucuje před zrcadlem. Oba pokyvují hlavou, protože jsou sami se sebou spokojeni. Na druhé straně hodin stojí kostlivec — smrtka, která jedním hnátem tahá za zvonec a druhým obrací přesýpací hodiny. Přitom otvírá a zavírá zubaté čelisti a kývá na vedle stojícího Turka, který představuje výbojnost. Turek vrtí hlavou a nechce se smrtkou jít.

 

Podívejme se na orloj zblízka

Turisté se pochopitelně zaměřují především na pohybující se postavičky, jež byly doplněny až několik staletí po vytvoření hodin.

Ale nejstarší a nejdůmyslnější složkou orloje je astronomický ciferník. Co všechno z něho můžeme vyčíst? V prvé řadě čas. Na vnějším černém mezikruží jsou zlaté gotické - arabské číslice podle staročeského způsobu, který dělil den na 24 hodin a začínal západem slunce. Tento kruh se otáčí tak, aby se dvacátá čtvrtá hodina bez ohledu na roční období vždy kryla se západem slunce.

Římské číslice umístěné u vnitřní strany černého mezikruží dělí den na dvě dvanáctihodinová období tak, že poledne je nahoře a půlnoc dole. Prstíky zlaté ruky ukazují, kolik je právě hodin.

Na astronomickém ciferníku se také pohybuje větší zlatý kotouček, který označuje momentální polohu slunce, kdežto menší koule určuje měsíční fáze. Zdánlivé otáčení hvězdné oblohy kolem zeměkoule ukazuje menší excentrické mezikruží, na kterém jsou souhvězdí zvěrokruhu. Do středu ciferníku je umístěna země s poledníky, rovnoběžkami a točnami a uprostřed je Praha.

Na ciferníku jsou rovněž tři kružnice, které představují rovník, obratník Raka a obratník Kozoroha. Ciferník tedy ukazuje vzájemné postavení země, měsíce, slunce a hvězd během roku.

Pod astronomickým ciferníkem je ciferník kalendářní, na němž jsou namalovány výjevy z venkovského života (Josef Mánes) znázorňující jednotlivé měsíce roku. Kalendářní ciferník ukazuje datum tak, že o půlnoci postoupí vždy o jeden z 365 zoubků — s výjimkou noci přestupného roku.

Při pohledu do mechanismu těchto hodin se člověku z tolika kol a koleček zatočí hlava. O složité zařízení se stará mechanik, který je každý týden důkladně prohlíží.

Historie orloje

K pražskému orloji se váže mnoho legend. Podle jedné z nich zhotovil orloj jistý mistr Hanuš. Orloj byl úžasným mistrovským dílem a radní se obávali, že mistr postaví stejné hodiny někde jinde a Praha tak přijde o svůj věhlas. Aby mu v tom zabránili, najali muže, kteří mistra Hanuše přepadli a oslepili. Legenda končí tím, že umírající Hanuš ještě sáhl do koleček těchto hodin a zničil je.

Je dobře, že to je pouze vymyšlená pověst. Hanuš však skutečně žil a v letech 1475 až 1497 byl hodinářem v Praze. Odborníci byli mnoho let přesvědčeni, že orloj zhotovil on.

Poslední výzkum však ukazuje, že tyto hodiny zhotovil už v roce 1410 Mikuláš z Kadaně. Hanuš provedl v roce 1490 jejich přestavbu. Od 16. století byl mechanismus odměřující čas mnohokrát opravován. V roce 1865 prodělal rekonstrukci naposled a od té doby je většina součástek stejná.

Když nacističtí vojáci na konci druhé světové války opouštěli Prahu, vypálili Staroměstskou radnici. Orloj byl těžce poškozen. Po válce se uvažovalo o dvou návrzích na jeho rekonstrukci — zda obnovit původní vzhled, nebo mu dát nové ciferníky a postavičky se zcela odlišnou symbolikou.

V Praze začínalo převládat ateistické smýšlení, a tak se postavičky apoštolů komunistickým představitelům nezamlouvaly. Avšak před tím, než měl být vzhled orloje změněn, se podařilo třem hodinářským mistrům dokázat, že hodiny se dají opravit, a proto byly zrekonstruovány do své předválečné podoby. Dnes tedy můžeme vidět lakomce, kostlivce, Turka a apoštoly, a nikoli třeba tesaře, zedníka, krejčího a pradlenu.

 

Nakonec zakokrhá kohout

Na orloji pochoduje průvod 12 apoštolů, avšak některé detaily ve skutečnosti neodpovídají biblické zprávě. Jidáše Iškariotského a Jakuba, syna Alfeova, nahradili Pavel a Barnabáš, kteří podle Bible ke 12 apoštolům nepatřili.

Potom, co se objeví poslední postavička apoštola, pozlacený kohout sedící nad okénky zakokrhá. Zvony odbijí celou hodinu, okénka se zavřou a zástup se začne rozcházet. Chtěli byste to všechno vidět ještě jednou? To si ale musíme počkat celou další hodinu. Prozatím si můžeme prostudovat ciferníky těchto hodin, jež k pražské Staroměstské radnici přitahují návštěvníky již skoro 600 let.

 

Jedinečné papírové město

MĚSTO z papíru? Ano, avšak ne skutečné město, ale jeho zmenšený model. Jedná se o Prahu a tento model je k vidění v Muzeu hlavního města Prahy. Vytvořil ho Antonín Langweil a pracoval na něm 11 let — od roku 1826 do roku 1837, kdy zemřel.

Langweil se narodil v roce 1791 v Postoloprtech (tehdy Postelberg). Vystudoval litografii na Akademii výtvarných umění ve Vídni a pak zřídil první litografickou dílnu v Praze. V podnikání se mu však nedařilo a dílnu musel zavřít. V roce 1826 navštívil v Praze výstavu, kde viděl sádrový model Paříže. To ho inspirovalo k vytvoření modelu Prahy a použil na něj karton a malé množství dřeva.

Langweil nejdříve strávil několik let tím, že si pečlivě zaznamenával všechny detaily. Prošel každou ulicí, dělal si náčrtky a všímal si přesné polohy domů, laviček v parcích, kůlen, soch a stromů. Zakreslil si dokonce i sudy na dvorku, rozbitá okna, žebřík opřený o zeď a hromady dříví. Pak začal stavět model, a to v měřítku 1:480. Aby si přivydělal ke svému malému příjmu, vyráběl také modely šlechtických sídel.

V roce 1837 onemocněl tuberkulózou a v červnu zemřel. Zůstala po něm vdova a pět dcer. O tři roky později byl jeho model umístěn ve Vlasteneckém muzeu (dnes Národní muzeum). Jak se tam dostal? V roce 1840 vdova po Langweilovi nabídla model ke koupi císaři Ferdinandovi I. Ten jej pak tomuto muzeu velkoryse daroval. Model tam byl přivezen v devíti bednách. Zástupce Muzea hlavního města Prahy, kde se nyní model nachází, později řekl: „Langweilův model byl vystavován v 19. století jen příležitostně. V roce 1891 se stal jedním z exponátů Zemské jubilejní výstavy. Při této příležitosti byl nákladně opraven . Od roku 1905 byl model součástí stálé expozice Lapidária Národního muzea.“

Lákadlo pro historiky

Langweilův papírový model je dnes mimořádně populární. Měří 5,76 metru na délku a 3,24 metru na šířku. Je uzavřen ve skleněné vitríně a osvětlen mnoha malými světly, která jsou v ní zavěšena. „Město“ vypadá tak věrohodně, že si člověk musí připomínat, že se dívá jenom na model. Langweil vytvořil každou z více než dvou tisíc miniaturních budov s puntičkářskou přesností.

Na budovy například umístil popisná čísla. Přidal také pouliční lucerny, strouhy a dlažební kostky. Věrně napodobil kostely včetně oken z barevného skla a zachytil i chybějící nebo rozbité tabulky. V místech, kde měly domy oprýskanou omítku, jsou i na jeho modelu vidět cihly. Nezapomněl ani na Vltavu, která Prahou protéká.

Dnes je Langweilův model nejen zajímavým muzejním exponátem, ale také lákadlem pro milovníky umění a pro historiky, které zajímá, jak se Praha během doby změnila. Je pochopitelné, že některé části města vypadají jinak, protože v nich proběhla přestavba a renovace. Obzvlášť se to týká Židovského Města a Starého Města. S pomocí moderní technologie byl Langweilův model převeden do digitální podoby a díky tomu se návštěvníci mohou seznámit s Prahou z roku 1837 formou interaktivního počítačového modelu.

V dubnu 1837 nemocný Langweil žádal Vlastenecké muzeum, zda by jeho model vystavilo, ale muzeum o něj neprojevilo zájem. Jistě byl velmi zklamaný. Představte si však, že by dnes mohl osobně navštívit muzeum nebo procházet svojí starou Prahou na počítačové obrazovce. Nepochybně by cítil, že jeho velké úsilí nebylo marné.

 

 Karlovy Vary

 Půvabné lázeňské město

UPLYNULA mnohá staletí ode dne, kdy se Karel IV., císař takzvané Svaté římské říše, celý znavený trmácel se svou družinou domů z neúspěšného lovu. Tu najednou před ně skočil mohutný jelen. Psi se hlučně pustili za ním, a lovci, kteří zapomněli na únavu, je energicky následovali. Jelen je posléze zavedl na okraj strmé skály a neohroženě skočil do údolí.

Lovci se svými ohaři si zvolili delší, bezpečnější cestu a než dorazili na dno srázu, jelen byl pryč. Nalezli však něco jiného — třpytivé vody termálního pramene, který na tomto místě vyvěral ze země. Karel IV. slavnostně prohlásil, že tady postaví lázně, které ponesou jeho jméno. A tak, jak praví legenda, byly v západních Čechách založeny Karlovy Vary.

 

Termální prameny

Jaký je původ termálních pramenů? Podle nedávného geologického průzkumu se dešťová voda, která spadne na svahy nedalekých hor, vsákne do země a proniká nespočetnými štěrbinami v žulové skále. Voda prosakuje stále hlouběji a hlouběji a cestou se v ní rozpouštějí minerály ze skály.

Konečně v hloubce asi půldruhého kilometru se tato uhličitá voda, bohatá na minerální látky, ohřívá o skálu. Z ještě větších hloubek pronikají vodní páry a oxid uhličitý a ty vytlačují minerální vodu na povrch. A tak vznikají věhlasné termální prameny.

Pramenů je celkem 12 a jejich teplota se pohybuje v rozmezí od 41 do 72 stupňů Celsia. Jednotlivé prameny se od sebe liší co do obsahu minerálních látek. Panuje tudíž názor, že léčebné vlastnosti každého z nich jsou odlišné. Podle výpočtů vyvěrá denně na povrch spolu s vodou asi 18 000 kilogramů minerálních sloučenin.

Prameny léčí

Lidé se hrnou k pramenům v naději, že se vyléčí z různých chorob, počínaje žaludečními vředy, žlučovými kameny, alergiemi na některé složky potravy či cukrovkou a konče obezitou a dnou. Voda z těchto pramenů má blahodárný účinek na lidi, kteří se podrobili operaci žaludku nebo střev nebo kteří trpí takovými nemocemi, jako je například  žloutenka.

Léčebné postupy jsou sice složité, ale základem je pití vody. Pacient pije vodu z vhodného pramene třikrát denně asi půl hodiny před jídlem. Léčba může zahrnovat také minerální koupele, uhličité koupele, reflexní masáže, bahenní koupele a další procedury. Součástí režimu bývá někdy také přísná dieta a tělesné cvičení.

Na prohlídce města

Karlovy Vary dýchají půvabem a poklidnou atmosférou, z níž se návštěvníci těší již odedávna. Bílá průčelí budov, postavených na pozadí lesnatých kopců, skýtají skutečně rozkošný pohled. Tak trochu připomínají šlehačkové dorty ve výkladní skříni cukrárny.

Když se návštěvník Karlových Varů prochází alejemi kaštanů, rododendronů a bílých šeříků, může slyšet z lesů na úbočích hor zpěv ptáků. Tudy chodíval se svým zápisníkem německý básník Johann Wolfgang von Goethe. A byl to on, kdo tato místa ukázal slavnému skladateli Ludwigu van Beethovenovi, který zde složil svou osmou symfonii.

Ano, počínaje sedmnáctým stoletím kráčeli po ulicích tohoto města velikáni světové hudby. Kromě Beethovena byli mezi hosty Carl Maria von Weber, Niccolo Paganini, Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt a Johannes Brahms. Devítiletý Robert Schumann tu v okouzlení naslouchal koncertu Ignaze Moschelese, což byl pro něho zážitek, na který nikdy v životě nezapomněl.

Rakouský císař František Josef I. tu dal pro sebe a svou rodinu vystavět Císařské koupele., kde císař s oblibou pro koupele používal zlatou vanu.

 

Pivo - zlatavý mok

CO MYSLÍTE, co si představí typický muž, když dostane žízeň? Ať už se jedná o dělníka nebo o podnikatele, možná si představí orosenou sklenici plnou zlatavého nápoje. Možná se mu vybaví ta bohatá bílá pěna, ta lahodná nahořklá chuť. Možná si v tu chvíli řekne: ‚Co bych tak dal za sklenici pěkně vychlazeného piva.‘

Pivo je téměř tak staré jako lidstvo samo. Po všechna ta staletí si však uchovalo svou popularitu a v mnoha zemích dnes neodmyslitelně patří k místní kultuře. Je pravda, že zvláště v určitých částech Evropy se pití piva stalo pro některé lidi pastí, protože nevěděli, kdy přestat. Pokud ale člověk zná svou míru, může si jedinečnou chuť piva skutečně vychutnat. Vydejme se teď na krátkou cestu do historie tohoto oblíbeného nápoje.

 

Dějiny zlatavého moku

Jak ukazují klínopisné tabulky, které byly nalezeny v Mezopotámii na území starověkého Sumeru, pivo zde bylo známo už ve třetím tisíciletí př. n. l. Přibližně v tomtéž období se objevovalo i na stolech Babylóňanů a Egypťanů. V Babylóně, kde rozeznávali již devatenáct druhů piva, bylo vaření tohoto nápoje dokonce regulováno zákony obsaženými v Chammurabiho zákoníku. Tyto předpisy stanovovaly mimo jiné i cenu piva, a jejich porušení se trestalo smrtí.

Ve starověkém Egyptě bylo vaření piva již značně rozšířené a pivo se zde stalo velmi oblíbeným nápojem. Při archeologických vykopávkách tu byl objeven i vůbec nejstarší písemný recept na přípravu piva.

Ze Středního východu se metody vaření piva dostaly i do Evropy. Římští historikové z přelomu letopočtu se zmiňují o tom, že tento nápoj byl oblíbený mezi Kelty, Germány a mnoha dalšími kmeny. Vikingové věřili, že pivo bude téct proudem i ve Valhale, kam měli podle severské mytologie po smrti odcházet stateční bojovníci.

Ve středověku se vaření piva přesunulo do klášterů. Evropští mniši zdokonalili způsob, jakým se pivo připravovalo — začali například používat chmel, který sloužil jako konzervační prostředek. Důležitým mezníkem v dějinách pivovarnictví se stala průmyslová revoluce, kdy došlo k mechanizaci výroby. Potom přišly významné vědecké objevy.

Louis Pasteur, francouzský chemik a mikrobiolog, zjistil, že kvasinky, které způsobují fermentaci piva, jsou živé organismy. Tímto objevem položil základ pro řízenou přeměnu cukrů na alkohol.

Mezi nejvýraznější osobnosti v dějinách pivovarnictví patřil také dánský botanik Emile Christian Hansen. Tento vědec se celý život zabýval zkoumáním a systematizací různých druhů kvasinek. Mimo jiné se soustředil i na šlechtění kultury pivovarských kvasinek, které znamenaly doslova revoluční změnu v dosavadní výrobě.

Ale copak je vaření piva taková věda? Možná to zní zvláštně, ale je to skutečně tak. Podívejme se krátce na to, co v sobě orosená sklenice piva vlastně skrývá.

 

Plzeňské — Nejnapodobovanější originál

  Všechno to začalo v roce 1295. Český král Václav II. tehdy založil město Plzeň a krátce nato udělil 260 plzeňským měšťanům právo vařit pivo. Měšťané si nejprve vařili pivo v malém množství u sebe doma, později se ale začali spojovat a zakládat společné pivovary. V Čechách však později došlo k hospodářskému a kulturnímu úpadku, který se projevil i na kvalitě piva. Sládci, kteří nebrali nejmenší ohled na osvědčené postupy, často vyrobili dle vlastní receptury odporné patoky, které nebyly hodny toho, aby se označily jako pivo.

  V té době se v Evropě vyrábělo pivo dvojího typu. Na českém území bylo rozšířené pivo nadkvasné, tedy pivo vyrobené metodou svrchního kvašení, zatímco pivo podkvasné, mnohem kvalitnější, bylo oblíbené hlavně v Bavorsku. Rozdíl mezi bavorskými ležáky a tehdejším plzeňským pivem byl opravdu propastný.

  Velký zlom nastal v roce 1839. Tehdy se přibližně dvě stě plzeňských měšťanů rozhodlo, že je nutné s danou situací něco udělat. Založili tedy Měšťanský pivovar, kde se mělo vyrábět pouze pivo podkvasné, tedy pivo bavorského typu. Z Bavorska byl povolán proslulý sládek Josef Groll, který se ihned pustil do práce. Chtěl vyrobit pivo, se kterým byl dobře obeznámen, tedy typický bavorský ležák. Výsledek však byl úplně jiný a mnohem lepší, než původně zamýšlel. Díky svým zkušenostem a také díky vynikajícím místním surovinám vyrobil pivo, které svou chutí, barvou i vůní rázem dobylo takřka celý svět. Proslulost plzeňského piva však měla i své stinné stránky. Mnozí pivovarníci vycítili příležitost, jak se na úspěchu tohoto piva přiživit, a proto začali i své výrobky označovat jako pilsner, tedy plzeňské. Tak se plzeňské pivo stalo fenoménem a zároveň nejnapodobovanějším originálem ve světě chmelového nektaru.

Výsledky hledání
Racek
starstarstar
vlastní -
Bez stravy, Snídaně, Polopenze
Hotel
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 1.1.2019 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 250 Kč Detail
 31.12.2018 3 dny Bez stravy vlastnívlastní 500 Kč Detail
 1.1.2019 2 dny Snídaně vlastnívlastní 725 Kč Detail
Datum Délka Strava Doprava Cena
 24.9.2018 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 273 Kč Detail
 25.9.2018 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 273 Kč Detail
 26.9.2018 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 273 Kč Detail
Holzbecher
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 24.9.2018 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 300 Kč Detail
 25.9.2018 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 300 Kč Detail
 26.9.2018 2 dny Bez stravy vlastnívlastní 300 Kč Detail
Chalupa Příchovice
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 20.10.2018 8 dní Bez stravy vlastnívlastní 347 Kč Detail
 6.4.2019 8 dní Bez stravy vlastnívlastní 347 Kč Detail
 13.4.2019 8 dní Bez stravy vlastnívlastní 347 Kč Detail
Apartmány Anděl
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 1.11.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 350 Kč Detail
 2.11.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 350 Kč Detail
 3.11.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 350 Kč Detail
Hájenka Blatky
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 24.9.2018 3 dny Bez stravy vlastnívlastní 363 Kč Detail
 25.9.2018 3 dny Bez stravy vlastnívlastní 363 Kč Detail
 30.9.2018 3 dny Bez stravy vlastnívlastní 363 Kč Detail
Datum Délka Strava Doprava Cena
 6.10.2018 1 den Bez stravy autobusautobus 380 Kč Detail
Legie
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 4.11.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 392 Kč Detail
 5.11.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 392 Kč Detail
 6.11.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 392 Kč Detail
Hotel Clochard
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 31.12.2018 2 dny Snídaně vlastnívlastní 398 Kč Detail
 30.12.2018 3 dny Snídaně vlastnívlastní 795 Kč Detail
 29.12.2018 4 dny Snídaně vlastnívlastní 1 193 Kč Detail
Znojmo s vánoční atmosférou
Hodnocení:
0,0 / 6 Hodnocení podle Holidaycheck
Datum Délka Strava Doprava Cena
 8.12.2018 1 den Bez stravy autobusautobus 400 Kč Detail

další nabídky >